Pokud bych měla něco říct o týhle skupině sama za sebe, tak musí říct, že to byla opravdu supr skupina se super písničkama a poslední dobou ji opravdu dost žeru, i když už nejsou. Skoro každý den u nás řvou písničky No speech, Lords of the boards, Open your eyes a taky úpa úžasná písnička wash it down a mnoho dalších. Seznam by byl opravdu dlouhý, a tak radši napíšu taky něco o nich.

Guano Apes začali už už v roce1994. Skupina pochází z německého Góttingenu. Členi skupiny byli zpěvačka s nezaměnitelným hlasem Sandra Nasic(mimochodem zpívala např. i vokály pro skupinu Apocaliptica), Henning Rúmenapp - kytara, Stefan Ude - baskytara a bubeník Dennis Poschwatta.

Opravdově o sobě dali znát ale až v roce 1997, kdy jim soutěž Local Heroes ( kterou vyhráli) vynesla kontrakt s nahrávací společností GUN/BMG. Ještě tentýž rok vydali své první album s názvem Proud like a god, které jim přineslo velký ohlas (hlavně díky hitům Rain a Open your eyes). Zhruba o rok později složili pro Evropské mistrovství ve snowboardingu hymnu a jejich asi nejznámější písničku Lord of the boards.

Druhé album Don´t give me names sice již takový ohlas nezaznamenalo, ale ostudu kapele určitě nedělá, protože písničky jako No speech nebo Big in Japan jsou prostě supr. Po tříleté pauze se pustili do třetí desky s názvem Walking on a Thin line. A jako další bonbónek nám přichystali Live CD, limitovaná edice zahrnuje i vyvedené DVD. Na své konto si ještě připsali VHS a dvě DVD. V roce 2003 vyhlásila skupina pauzu, protože atmosféra v kapele začala houstnout. O rok později se pokoušejí o návrat a v téže roce vydávají nový singl Planet of the apes, což obsahuje to nejlepší z jejich kariéry na dvou cd. Vyrážejí na turné, aby se rozloučili se svými fanoušky. Poté se dlouho odmlčeli. Až v roce 2006 vydali album The lost (T)apes - jde o kazetové vykopávky od jejich začátků. Tímto se opět trošku připomněli, ale o návrat na výsluní rozhodně nešlo. Jejich cesta slávy skončila už v roce 2004.